Zásoby ropy na naší planetě nejsou bezedné, a proto se konstruktéři aut začali zabývat myšlenkou na vytvoření automobilů, které pro svůj provoz používají ještě jiný zdroj energie. Jsou to takzvané hybridní vozy. Průkopníkem v této oblasti se stala japonská automobilka Toyota. Na začátku devadesátých let uvedla na trh osobní vůz Prius.
· Hnací ústrojí je poháněno elektromotorem, který může zrychlit na dvacet čtyři kilometry za hodinu.
· Pak se k němu připojí spalovací motor.
· Je to docela promyšlené, protože přebytečná energie, kterou vyrobí spalovací motor, dobíjí akumulátor.
· Oba zdroje energie tedy fungují souběžně.
Hybridní auta jsou vhodnější pro provoz ve městech, kde se nejedná o plynulou jízdu. Při jízdě na dálnicích, kde se jezdí rychle, už tak pozitivní výsledky nemají. Další nevýhodou je jejich poruchovost. Jelikož mají dva motory, hrozí častější závady. Elektromotory mají také nižší životnost, přičemž náklady na výrobu jsou mnohem vyšší. Co však hovoří jednoznačně pro výrobu těchto automobilů je jejich ekologická stránka. Látek, které znečišťuji ovzduší, je minimum. Pozitivní je i jejich spotřeba benzínu. Například Porsche 918 Spyder se může pochlubit pouze třemi litry benzínu na sto kilometrů.
Sluneční energie
Konstruktéři se však zabývají i jinými možnými zdroji. Jedním z nich byl i nápad na pohon na stlačený vzduch. Problémem bylo to, že automobil ujel pouhých sedm kilometrů. Rozhodně lepším nápadem se zdá pohon na sluneční energii.
Tady už jsou výsledky mnohem lepší.
o Auta na sluneční energii jsou schopna jet i devadesátikilometrovou rychlostí a nemusejí se dobíjet.
o Jejich hlavní nevýhodou, která mnoho potencionálních kupců odradí, je příliš vysoká pořizovací cena.
Ale je to celkem logické – na výrobu jednoho auta je zapotřebí čtyřicet sedm tisíc palivových článků.