Víte, co jsou to dekubity? Je to latinský název pro proleženiny, případně prosezeniny. Dekubit se může týkat každého z vás, ačkoli se domníváte, že jste zcela zdrávi, a že sice proležíte na posteli celých osm hodin denně, ovšem delší čas se v posteli válet nehodláte. Správně chápete, že dekubit se tvoří až po delší době jednostranné zátěže části těla, a je v zásadě jedno, zda jde o polohu vleže, nebo v sedě. Typickým příkladem těchto jevů jsou dlouhodobě nemocní lidé, upoutaní na lůžko, špatně pohybliví senioři a také lidé na invalidním vozíku. I dlouhé sezení na vozíku může způsobit tyto obtíže, pro někoho možná nepodstatné, ale ve skutečnosti i docela závažné. Jestliže se totiž proleženiny podcení a neřeší, mohou způsobit odumření tkáně, otravu krve a skončit smrtí.
Právě tyto důsledky dekubitů možná podnítily některé tvůrce konstrukcí invalidních vozíků, aby se důsledně zabývali touto problematikou a přišli na trhu s inovací – entidekubitní podložkou do vozíku. Jde o speciální technologii výroby změkčené vrstvy, která bere v potaz hmotnost lidského těla, a umožňuje postiženým jedincům lépe snášet každodenní náročný pohybový rozsah. Jen si uvědomte, co vše takový invalida musí zvládnout od doby, kdy vstane z lůžka. Musí si „dojet“ na toaletu, provést ranní hygienu, uvařit snídani a začít zajišťovat běžný chod domácnosti. Náročné je to i v exteriéru mimo domov, kdy je nutné se přepravit na lékařské vyšetření nebo na pouhou projížďku parkem na čerstvém vzduchu.
V každém případě je dobré, že se o těchto záležitostech hovoří veřejně, a že i lidé, kteří na vozíku nikdy neseděli, mají možnost lépe chápat tyto náročné procesy, aby nebyli vozíčkáři vyčleněni ze společnosti jako tzv. „páté kolo u vozu“. Být invalidním člověkem ještě neznamená, že jde o osoby podřadné, nehodné pozornosti a péče.