Na rodiče obecně jsou v dnešní době kladeny vysoké nároky. Každá máma se snaží dělat vše tak nejlépe, jak jen umí. Ať už co se výchovy a péče o dítě týče, tak starost o domácnost či sebe samu. Období mateřské je plné krásných okamžiků, ale zároveň umí dát pěkně zabrat. Žena se často může cítit sama. Manžel v práci, s bezdětnými kamarádkami si pomalu nemá o čem povídat. A právě to může být ta chvíle, kdy se žena uchýlí k internetu. Na sociálních sítích, či diskuzních fórech pak hledá nejen rady a tipy, ale často i spřízněné duše. Někoho, s kým může prohodit pár normálních slov.
Zde může ale občas narazit!
Měřítko dokonalosti má každý nastavené jinak. Stačí však otevřít Facebook nebo Instagram, kde na vás vyskočí fotografie rodin vašich přátel, a rázem máte zoufalý pocit, že asi děláte vše špatně. Fotografie upravených, usmívajících se maminek a jejich hodných ratolestí, naklizená domácnost, napečeno, navařeno, atd. Je to však jen iluze. Za těmito dokonalými obrázky se často skrývá celodenní dřina, probdělé noci, křik a pláč a často tak vystihují pouze chvíli trvající okamžik, který ale ve většině ostatních může vyvolat pořádný pocit frustrace. Nejen, že máte pocit, že nic nestíháte, dětský křik už kolikrát nemůžete vystát a kávu od snídaně dopíjíte studenou až pozdě odpoledne. Hlavou vám proběhnou myšlenky, které si zároveň hned vyčítáte.
Tendence matek je porovnávat a kritizovat. Každá chce ukázat, jak vše zvládá a jak má dokonalou rodinu. To jediné, co ale doopravdy většina potřebuje slyšet je to, že v tom není sama. Že pocity, které má jsou naprosto v pořádku a má právo se cítit tak, jak se cítí. Že i ostatní zažívají zoufalé a nekonečné noci s plačícím dítětem, že si někdy nevědí rady, pochybují, zda dělají vše správně, nebo že mají pocit osamělosti. V domnění, že se v očích ostatních shodí, to však nepřiznají.
Je třeba brát tyto posty na sociálních sítích (a nejen tam) s rezervou. A naopak, není ostuda občas přiznat, jak se věci ve skutečnosti mají.